Benediktinská komunita dnes

Některé formy klášterního života se v průběhu staletí mění, podle toho, jak řeholníci a řeholnice musejí reagovat na proměny společnosti, ve které se jejich kláštery nacházejí a kde působí. Jeden prvek je však trvalý: stejně jako před tisíci lety i nyní je den mnichů – v souladu s Řeholí sv. Benedikta – rozdělen mezi modlitbu (veřejnou, tj. mešní a při tzv. liturgii hodin, a také soukromou) a práci.

Benediktini nemají, jako některé jiné řády, jednotné poslání, konkrétní činnost je dána především polohou kláštera (jiná na venkově, jiná ve velkoměstě), dispozicemi a vlohami bratří a také potřebami okolí kláštera. Na různých místech ve světě se rozvinula škála činností, od tradiční práce zemědělské, přes různá řemesla, vědu a práci pedagogickou v řádových nebo jiných školách až po provozování nakladatelství.

Benediktini v Břevnově

Ne všichni benediktinští mniši jsou zároveň kněžími, přesto je pro mnoho klášterů charakteristické spojení klášterního života s duchovní správou ve farnostech.
Kněží z řad mnichů břevnovského kláštera obstarávají duchovní správu farnosti při kostele sv. Markéty, a také v nedalekém filiálním kostele Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře.
Bělohorský poutní areál je od r. 2007 také domovem českých sester benediktinek z komunity Venio (Kommunität Venio OSB v Mnichově).

Břevnovské arciopatství od roku 1998 vydává knihy o mnišství, staré křesťanské spiritualitě i aktuálních otázkách církevního života.

V areálu provozuje klášter hotel a restauraci, sály prelatury jsou pronajímány k pořádání společenských a kulturních akcí. Na postupně navracených pozemcích se břevnovští benediktini začínají věnovat také podnikání v lesnictví a zemědělství. Z těchto aktivit je financován život komunity a provoz i údržba kláštera; uvedené projekty také vytvářejí pracovní příležitosti pro občanské zaměstnance.
(Více o klášterním hospodářství na následující stránce.)

Vstup do komunity a každodenní život břevnovských benediktinů

Zájemce o vstup do komunity je nejprve přijat jako host, poté jako kandidát (postulant). Obláčkou (předáním řeholního roucha a přijetím řeholního jména) začíná noviciát. U českých benediktinů trvá nejméně jeden rok. Poté mnich skládá, nejméně tři roky po sobě, jednoleté mnišské sliby. Jsou to tzv. sliby časné, v protikladu k tzv. slibům slavným, které mají doživotní platnost. Je-li potom jeho definitivní přijetí schváleno kapitulou (radou mnichů se slavnými sliby), může bratr skládat slavné sliby (professio sollemnis).

Výše zmíněný řeholní oděv (hábit, lat. habitus, oděv, vzhled, stav) se u benediktinů skládá z černé tuniky (lat. tunica, původně dlouhá košile) přepásané řemenem a ze škapulíře oblékaného přes přepásanou tuniku (lat. scapulae, plece, ramena; dlouhý pruh látky s prostřihem pro hlavu a s přišitou kapucí). Při liturgii bývají tunika a škapulíř doplněny dlouhým černým pláštěm (u noviců a mnichů z časnými sliby), svrchním liturgickým oděvem mnichů se sliby věčnými je tzv. kukula (skládaný černý talár stejné délky jako tunika a škapulíř).

Den bratří začíná ranními chvalami v 6.15 (v neděli 6.30), v 7 hodin navazuje společné slavení eucharistie (v neděli v 7.30). Po snídani se mniši věnují přidělené práci. Před obědem se pomodlí společnou modlitbu žalmů a odpoledne se opět věnují zadaným činnostem. Každodenní součástí mnišského života je rozjímavá četba bible (lectio divina). Podvečerní modlitbou jsou nešpory v 17 hodin; studium a četba naplňuje čas od jejich skončení do večeře. Společná modlitba ve večerních hodinách (19.45) zakončuje den; noční čas je podle tradice vyhrazen tzv. velkému mlčení (silentium). Kromě tohoto obecného denního schématu věnují bratři svůj čas také všedním službám pro ostatní (práce v kuchyni, na zahradě apod.).

Obrázky z dob dávných i nedávných