Břevnovský klášter v 11. století

a krypta románského kostela

První břevnovští mniši obývali pravděpodobně provizorní dřevěné objekty. Ty byly za opata Meginharda (1035/43–1089), s podporou knížete Břetislava I., nahrazeny kamennými stavbami. Od poloviny 11. století tvořil areál břevnovského kláštera trojlodní kostel v románském bazilikálním stylu s východní kryptou, nad ní situovaným chórem, na nějž západním směrem navazovala hlavní chrámová loď zakončená předsíní a pravděpodobně dvojvěžím. V sousedství chóru, pod nímž byla krypta vybudována, pravděpodobně existovaly (rovněž na východě) menší apsidy, které uzavíraly boční lodi chrámu. Klauzura byla situována severně od kostela; jižně od chrámu asi stávalo obydlí opata a některé provozní objekty, po obvodu kláštera byly vybudovány objekty hospodářské. Průběh stavby nelze přesněji určit, jisté je pouze to, že východní závěr kostela, tedy chór (presbytář) a krypta, která byla součástí východního závěru kostela, vznikly nejpozději do roku 1045 – v tomto roce břevnovští mniši pohřbili do chrámu tělo svého řeholního bratra z Niederalteichu (a pozdějšího poustevníka) svatého Vintíře.

Krypta románského klášterního kostela z poloviny 11. století

Krypta, termín pocházející z řečtiny, označuje podzemní, skrytý prostor; zde je míněna krypta liturgická: zaklenutý bohoslužebný, původně i pohřební, prostor, obvykle umístěný ve východním závěru kostela a částečně zapuštěný pod povrch okolního terénu (polosuterénní prostor). Liturgická krypta je spjatá především s románskou architekturou; už v rané gotice byla krypta ze stavebního schématu vyloučena.

Po husitských válkách a barokních stavebních aktivitách zůstalo z románské a gotické architektury břevnovského kláštera jen málo. Novostavba v 18. století výrazně změnila terén celého areálu, především srovnáním povrchu samotného staveniště. Barokní stavby definitivně překryly zbytky objektů z dob předhusitských ve všech částech klášteřiště. Poznání středověké podoby kláštera tak souvisí především s archeologickými výzkumy. Ty v objektu probíhaly v několika etapách – koncem padesátých let a pak v letech 1965 až 1974. Tyto výzkumy, a ani následující v devadesátých letech 20. století nemohly být orientovány na systematické odkrývání zbytků zástavby na klíčových místech klášterního areálu, sledovaly pouze trasy rekonstrukčních zásahů a jejich nejbližší okolí. Znalost středověkého kláštera tak zůstává i nadále částečná.
V Břevnově, stejně jako v jiných středověkých konventech, se schéma klášterní zástavby příliš neměnilo. Zvlášť patrně se tato stabilita projevovala v respektování prostoru klášterního kostela. Chrám pro členy konventu představoval střed jejich života. Proto novostavby klášterních chrámů obvykle vznikaly v místech starších chrámových staveb, v nichž byli pohřbeni členové starších komunit a kde také byly uloženy ostatky světců a jiných významných osob.
Také v Břevnově byly pod barokními objekty nalezeny zbytky starších staveb. V letech 1964/1965 nalezl Vladimír Píša základy románské a gotické studnice v místech označených barokním plánem, dále hroby pod sakristií a především zdivo románské krypty – části původního bohoslužebného prostoru pod chórem (kněžištěm) stávajícího klášterního kostela. Krypta, vystavěná z malých opukových kvádrů, byla komponována jako síňový trojlodní prostor s východní apsidou. Obvodovou zeď člení přízední polosloupy, které spolu s dvěma řadami sloupů nesly nízkou křížovou klenbu. V průběhu stavby došlo ke změně projektu: klenební čela byla zvýšena asi o 1 metr (to je patrné především z výběhů původně nižších klenebních pasů viditelných na severní stěně krypty) a byly zazděny některé z výklenků členících vnitřní stranu obvodového zdiva. Tři jižnější okna krypty byla budována již s ohledem na zvýšenou úroveň klenby, ale nejseverněji umístěné okno dosahovalo pouze k úrovni původně projektovaných klenebních čel. Ve druhé stavební etapě byly také obvodové nosné prvky opatřeny hlavicemi s krycími deskami. Osm sloupů – jeden rekonstruovaný stojí na původním místě – bylo upořádáno po čtyřech do dvou souběžných řad, které vytvářely z čtvercového interiéru krypty síňový trojlodní prostor uzavřený na východě podkovovitou apsidou. Podlahu krypty původně kryly kamenné desky. Kromě jejich zlomků jsou tam patrné vyzděné odvodňovací kanálky. Krypta měla původně dva vchody – severní a jižní, místo severního vchodu je patrné v sondě do zdiva krypty barokní.
Při přestavbě na gotický kostel se krypta stala zbytečnou; vložená příčka rozdělila prostor krypty na dvě nestejné části: uzavřela její východní část, jejíž funkce a kontakt s dalšími stavbami jsou od této úpravy nejasné; příčka ukončila její liturgické užívání. Je možné, že její klenby byly strženy a východní část krypty byla už v rámci této úpravy zasypána. Úzký prostor menší, západní části krypty sloužil možná jako komunikace spojující konvent s novou kaplí, která nahradila apsidu původní jižní boční chrámové lodi a která byla ve srovnání s podlahou jižní boční lodi výrazně zahloubena. Tento komplikovaný spojovací koridor zanikl během druhé poloviny 13. století; jeho nová varianta již vedla z úrovně chóru kostela.

Orientace v suterénu presbytáře kostela sv. Markéty

Po dokončení archeologického výzkumu byly části nalezených staveb v suterénu presbytáře barokního kostela svaté Markéty památkově upraveny a roku 1986 zpřístupněny. Do suterénu lze sestoupit zvenčí, z místnosti za presbytářem kostela.

Pod schodištěm se otevírá pohled na severní stranu krypty a na severní apsidu (závěr boční lodi) románské trojlodní baziliky; původní terén s hroby ukazuje, že okna krypty ústila těsně nad terénem a interiér byl tedy osvětlen denním světlem. Úroveň terénu z 11. a 12. století také ukazuje rozdílný charakter základového a nadzemního zdiva: základy jsou zděny bez snahy o přesné lícování, zatímco nadzemní zdivo je budováno z pečlivě opracovaných a usazených opukových kvádrů.

Z lávky, na kterou lze vstoupit vlevo po schodech, si můžete prohlédnout interiér krypty; na opačné straně prohlídkové lávky je cihlová základová zeď hlavního oltáře barokního kostela.

Po návratu dolů na chodbičku pokračujeme dále průchodem, který byl ve zdivu severní apsidy románského kostela vylámán pro dnešní návštěvníky. Románské zdivo je zde viditelné pouze zvenčí, protože interiér vyplnila zdiva mladší.

Vpravo se nalézá další nově proražený průchod do sklípku, jehož severní stěna navazuje na středověký sklep konventu. Kůlové jámy v podloží zůstaly po pilotech, zpevňujících podmáčený a nerovný terén.

Prohlídková trasa dále pokračuje do barokní hrobky. Cihlové zdivo tohoto prostoru je součástí Dientzenhoferovy stavby, při níž byly využity starší, převážně kamenné zdi.

Vstup z presbytáře barokního kostela po cihlovém schodišti kryje kamenná deska; na stupních schodiště je umístěna malá expozice archeologických nálezů z tohoto prostoru.

Průchodem proraženým v raně gotické příčce lze vstoupit do interiéru románské krypty.

Literatura (výběr):
Blažíček, O. J., Čeřovský, J., a Poche, E. Klášter v Břevnově. Praha: V. Poláček, 1944, s. 6n. a 17n.
Buben, Milan M. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. II. díl, II. svazek: Mnišské řády. Praha: Libri, 2004, s. 44–47.
Dragoun, Zdeněk, a Sommer, Petr. Středověká podoba břevnovského kláštera. In Hejdová, D., Preiss, P., a Urešová, L (red.). Tisíc let benediktinského kláštera v Břevnově. Praha: Benediktinské opatství sv. Markéty v Praze-Břevnově, 1993, s. 27–29.
Dragoun, Zdeněk, Preiss, Pavel, a Sommer, Petr. Břevnovský klášter. 2. vyd. Praha: Oswald, 1993, s. 4 a 7–9.
Holub, Bonifác. Paměti farnosti u sv. Markéty v Břevnově a blízkého okolí. 1. vyd. 1890. 2. vyd. Praha: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, 2014 [= PB 21], s. 20–27.
Krzemieńska, Barbara. Břetislav I: Čechy a střední Evropa v prvé polovině XI. století. 2. vyd. Praha: Garamond, 1999.
Píša, Vladimír. Předrománský Břevnov: předběžná zpráva o výzkumu první benediktinské krypty v Čechách. Umění XVI, 1968, s. 604–614.
Píša, Vladimír. Raně středověký Břevnov: odraz vztahů Čech k Itálii. In Homolka, J. (red.). Itálie, Čechy a střední Evropa: referáty z konference Katedry dějin estetiky FF UK v Praze, pořádané 6.–8. 12. 1983. Praha: UK, 1986, s. 45–87.
Píša, Vladimír. Břevnov v raném středověku: k stavebnímu a výtvarnému vývoji benediktinského kláštera. Umění XXXVIII, 1990, s. 481–503.
Píša, Vladimír. Milénium kláštera v Břevnově. In Bláhová, Marie, a Hlaváček, Ivan (uspořádali). Břevnov v českých dějinách: sborník z konference pořádané ve dnech 14. a 15. září 1993 FF UK u příležitosti milénia břevnovského kláštera. Praha: FF UK, 1997, s. 34–41.
Royt, Jan, Skřivánek, Anselm, a Koupil, Ondřej. Břevnovský klášter: historie kláštera, průvodce, benediktinský život. 3. vyd. Praha: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, 2015, s. 27–29.
Růžička, Jeroným. Dějepis kláštera břevnovského a broumovského. 1. vyd. 1846 a 1847; 2. vyd. Praha: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, 2013 [= PB 20], s. 13–22.
Stehlíková, Dana, a Sommer, Petr. Krypta kláštera v Břevnově. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1985, s. 10 a 12.
Stehlíková, Dana. Kostel sv. Markéty a krypta kláštera v Břevnově. In Portál: zpravodaj dobrovolných aktivů státní památkové péče a ochrany přírody v Praze XIII, č. 36, 3/1988, s. 38–40, 43–46.
Stehlíková, Dana. Břevnovský klášter a okolí. Praha: Arciopatství benediktinů u sv. Markéty v Břevnově, 1994, s. 12–15.
Šrámek, Josef. Břevnovské opatství ve středověku: Břevnov, Rajhrad, Police nad Metují a Broumov. Praha: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, 2016 [= PB 22], zejm. s. 28–36 a 47–56.
Vilímková, Milada, a Preiss, Pavel. Ve znamení břevna a růží: historický, kulturní a umělecký odkaz benediktinského opatství v Břevnově. Praha: Vyšehrad, 1989, s. 29–38.
Vlček, Pavel, Sommer, Petr, a Foltýn, Dušan. Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1998, s. 596–598.
Zeschick, Johannes. Benediktini a benediktinky v Čechách a na Moravě. Přel. Z. Lochovský. Praha: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, 2007 [= PB 12], s. 59–61.

Vizte též stránku o prohlídkách kláštera.