Původ břevnovského posvícení

Sedmiletá válka, probíhající v letech 1756–1763 představuje co do územního rozsahu a zapojení válčících států jeden z nejrozsáhlejších konfliktů v evropských dějinách. Bez nadsázky lze říct, že šlo o válku geograficky světovou – bojovalo se v Evropě, ale vojska Francie a Velké Británie se střetla také v severní Americe a na mořích. Příčiny války, aliance a jednotlivé střety tohoto konfliktu zde rozebírat nebudeme; nemůžeme sledovat ani celý průběh rakousko-pruské války na českém území. Uvádíme pouze události probíhající v bezprostřední blízkosti břevnovského kláštera a jeho se týkající.

Pruská vojska se pohybovala na českém území od září 1756; břevnovský klášter zasáhlo až jarní tažení pruského vojska roku 1757.
1. května se pruské vojsko již blížilo od západu k Praze; vojsko rakouské pod velením Karla Lotrinského, rozložené kolem Bílé hory, ustoupilo před blížícím se nepřítelem do Prahy (říšskou čili strahovskou branou).
2. května zahájili Prusové obléhání Prahy. Pruský velitel vyslýchal břevnovského převora Paula Reinelta, od něhož chtěl vyzvědět něco o postavení rakouských vojsk, která se stáhla z Bílé hory, ten mu však vojensky relevantní informace podat nemohl (nebo nechtěl). V klášteře bylo následně ubytováno 800 pruských vojáků a 30 důstojníků, 3. května dorazil pruský polní maršál J. Keith, který obsadil prelaturu.
6. května došlo před Prahou, v prostoru rozprostírajícím se od hory Žižkov přes Hrdlořezy, Malešice, Olšany a Nusle až ke Štěrboholům, k bitvě, která skončila po 3. hodině odpolední porážkou rakouského vojska. Mnoho raněných Prusů bylo umístěno v břevnovském klášteře; nejprve byli ukládáni v konventu, a to v mnišských celách a na chodbách. Mnichům, kteří z kláštera před jeho obsazením neodešli, zůstaly k obývání tři cely, archiv a knihovna; větší část břevnovské komunity prožila toto období na statku v Kladně, odkud se bratři vrátili až 9. září 1757.

Další ranění byli do kláštera přineseni během noci, ti byli uloženi v prelatuře. 7. května byl klášter vojáky přeplněn tak, že již bylo obtížné procházet chodbami konventu, proto následující den byl pro raněné uvolněn také kostel. Mše byla poté sloužena v kapitulní síni a posléze v malé oratoři nad vstupem do kostela ze sakristie.
V chrámu v provizorních rakvích již leželi dva mrtví z řad nejvyšších pruských velitelů – maršál hrabě von Schwerin, a generál jízdy Friedrich vévoda Holstein-Beck. Nabalzamovaná těla maršála Schwerina a holštýnského vévody byla převezena do Pruska. 16. května v klášteře podlehl zranění generál von Schöning, také jeho tělo bylo odvezeno do Pruska, 17. května pak generál H. K. L. Herault de Hautcharmoy (Hautchermois). Údaje o jeho pohřbení v klášteře se liší a nelze je ověřit: podle některých podání generála jako protestanta pohřbili před postranním vchodem do klášterního kostela pod velkou starou lípou; podle jiného mínění byl katolík a byl pohřben ve zvláštním hrobě u vchodu do kostela.
V břevnovském klášteře zemřelo asi 2500 raněných pruských vojáků a důstojníků; všichni byli pohřbeni na tzv. „Prajzovce“ (za klášterní sýpkou), kde nalezlo poslední odpočinek mnoho Prusů již roku 1744.
18. června 1757 rakouský maršál hrabě Daun porazil pruské vojsko v bitvě u Kolína. Porážka Prusů byla natolik drtivá, že král Friedrich byl donucen 20. června zrušit obléhání Prahy a zahájit ústup k saským a lužickým hranicím. Také břevnovský klášter byl Prusy opuštěn: 20. června byl zahájen odvoz raněných do Drážďan a na počátku července opustili klášter již všichni pruští vojáci, jak ranění, tak bojeschopní. 4. července začalo čištění budov, které trvalo mnoho týdnů – až 11. září požehnal opat Bedřich Grundtmann opravené objekty konventu a prelatury.
Když byl náležitě upraven také kostel sv. Markéty, pražský světící biskup Antonín Petr Příchovský jej znovu posvětil 9. října 1757.

Literatura (výběr):
Blažíček, O. J., Čeřovský, J., a Poche, E. Klášter v Břevnově. Praha: V. Poláček, 1944, s. 14.
Buben, Milan M. Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích. II. díl, II. svazek: Mnišské řády. Praha: Libri, 2004, s. 52.
Holub, Bonifác. Paměti farnosti u sv. Markéty v Břevnově a blízkého okolí. 1. vyd. 1890. 2. vyd. Praha: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, 2014 [= PB 21], s. 97–100.
Krásl, F., a Ježek, J. Sv. Vojtěch, druhý biskup pražský, jeho klášter i úcta u lidu. Praha: nákladem Dědictví sv. Prokopa, 1898, s. 505–508.
Royt, Jan, Skřivánek, Anselm, a Koupil, Ondřej. Břevnovský klášter: historie kláštera, průvodce, benediktinský život. 3. vyd. Praha: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, 2015, s. 11.
Růžička, Jeroným. Dějepis kláštera břevnovského a broumovského. 1. vyd. 1846 a 1847; 2. vyd. Praha: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, 2013 [= PB 20], s. 135.
Stellner, František. Sedmiletá válka v Evropě. Praha: Libri, 2007, zejm. s. 117–121.
Vilímková, Milada, a Preiss, Pavel. Ve znamení břevna a růží: historický, kulturní a umělecký odkaz benediktinského opatství v Břevnově. Praha: Vyšehrad, 1989, s. 100.