Doplňující bibliografie

V následujícím přehledu uvádíme základní církevní dokumenty, které mají pro řeholní život normativní působnost; tento přehled je doplněn tituly, umožňujícími hlubší vhled do tématu.

V mnišské tradici je prvotní a základní „řeholí“, pravidlem křesťanského života, samotné Písmo svaté, tedy Bible (srov. RB 73,3). Takřka každý řádek Benediktova textu je citací, aluzí nebo reminiscencí Bible; bez orientace v Písmu je mnoha Benediktovým myšlenkám obtížné porozumět. Odtud tudíž musíme začít i zde. Českých překladů Písma nebo jeho částí je značné množství; doporučíme-li tedy jeden z nich, není to dáno přehlížením hodnoty a významu těch ostatních.
V posledních desetiletích je nejrozšířenější Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona. Český ekumenický překlad. Přel. ekumenické komise pro Starý a Nový Zákon. 1. vyd. 1979, revidované vydání 1985, vydání po další revizi překladu 2001 a dále. Pro věřící římskokatolického a pravoslavného vyznání obsahuje také deuterokanonické knihy.
Nejnovějším českým překladem římskokatolické církve je Jeruzalémská bible: Písmo svaté vydané Jeruzalémskou biblickou školou. Přel. F. X. a D. Halasovi. Praha: Krystal OP; Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2009 et al.

K metodám interpretace biblických textů: Výklad Bible v církvi. Dokument Papežské biblické komise. Přel. Prac. skupina Katolického biblického díla v ČR. Praha: Zvon, 1996.
Úvody do biblických textů:
Rendtorff, Rolf. Hebrejská bible a dějiny: úvod do starozákonní literatury. Přel. J. Hoblík. 4. vyd. Praha: Vyšehrad, 2015.
Kaiser, Otto. Odkaz alexandrijských Židů: úvod do deuterokanonických knih Starého zákona. Přel. J. Hoblík. Praha: Vyšehrad, 2006.
Heckel, Ulrich, a Pokorný, Petr. Úvod do Nového zákona: přehled literatury a teologie. Přel. L. Kopecká a P. Moskala. Praha: Vyšehrad, 2013.

Český překlad Benediktovy řehole, vydaný r. 1998 je přizpůsoben katolickému liturgickému překladu Bible. Jak značí název, jde o texty čtené při bohoslužbách. Bible, jak ji přijímají a rozumějí jí lidé věřící není jen literární památkou, ale především stále živým Božím slovem, které zaznívá při každém slavení liturgie, při každé modlitbě. Liturgický překlad Bible, z nějž jsou čteny každodenní pasáže při mši svaté, vycházel postupně od r. 1973 (starozákonní knihy počínaje žalmy, překlad Starého zákona není dosud dokončen), Nový zákon vyšel poprvé v roce 1989. I u tohoto překladu jsou k dispozici různá vydání.
Při liturgii ke čtení těchto textů slouží Lekcionáře a při slavnostních bohoslužbách také Evangeliář; základní knihou pro kněze sloužícího mši je Misál. Lekcionáře jsou z praktických důvodů rozděleny do několika svazků podle liturgických dob (Advent, Vánoce, doba postní, velikonoční a tzv. liturgické mezidobí). Užitečnou pomůckou ke sledování textů i pro samostatnou četbu je souhrnné vydání všech liturgických textů v jednom svazku: Misál na každý den liturgického roku. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1. vyd. 2000, ad.

Bohoslužbou je také denní modlitba církve, v benediktinském označení „Opus Dei“. Jejím základem jsou především starozákonní žalmy, další texty Písma jsou vybírány podle zmíněných liturgických dob. Rozsah této liturgie hodin nebo také „hodinek“ či „breviáře“ je různý; pro mnichy a kněze platí odlišné závazky, jednotlivá řeholní společenství někdy užívají vlastních doplňků a jiných úprav.
Kompletní texty, tzv. „kněžský breviář“: Denní modlitba církve I.–IV. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2004.
Denní modlitbu se mohou a mají modlit také laici. Především jim slouží jednosvazkové vydání textů (bez „modlitby se čtením“, která obsahuje delší texty z Písma a děl církevních otců): Denní modlitba církve: ranní chvály, modlitba uprostřed dne, nešpory a modlitba před spaním. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007. Úvody k těmto knihám obsahují stručné a výstižné uvedení do katolické liturgiky.
O tom, jaký význam modlitbě přikládal sv. Benedikt svědčí rozsah a obsah kapitol, který jí v Řeholi věnoval. Od 8. do 20. kapitoly a dále v 43. až 52. kapitole podrobně ustanovuje pravidla pro společně se modlící komunitu mnichů.
Recitaci a naslouchání slovům Písma při mši a denní modlitbě doplňuje „lectio divina“, kontemplativní četba Bible, často právě úryvků z liturgie (srov. RB 48).
Stručným návodem k tomuto čtení je kniha Maria Masiniho Úvod do „Lectio divina“: teologie, metoda, spiritualita, praxe. Přel. T. Brichtová. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1993.
Texty podle liturgických dob: Giorgio Zevini a Pier Giordano Cabra, Lectio divina na každý den v roce, patnáctisvazková řada vydávaná postupně od r. 2001, rovněž Karmelitánské nakladatelství.

Jak se formy interpretace Bible, sdělování učení církve (evangelizace, pastorace) a „praktický“ vztah církve ke světu mají adekvátně přizpůsobovat proměnlivým podmínkám dob a míst, ukazují Dokumenty II. vatikánského koncilu. Přel. prac. skupina pod vedením O. Mádra. Praha: Zvon, 1995. Zde upozorníme zejm. na s. 361–378: Dekret o přizpůsobené obnově řeholního života Perfectae caritatis.
Základním věroučným dokumentem římskokatolické církve vydaným po II. vatikánském koncilu je Katechismus katolické církve. Přel. J. Koláček, dodatky a opravy M. Koronthályová. 2., dopl. a oprav. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002. Tato kniha je reprezentativním přehledem autentické nauky církve; není to určitě četba jednoduchá, ovšem věnovat potřebné úsilí pro porozumění celku je smysluplné v každé době i osobní situaci.
Pokud by se někomu tento svazek zdál být přecejen až příliš náročným, může využít Kompendia Katechizmu katolické církve. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006.
Vnitřní právní normou, celkovým souborem pravidel života katolické církve, rovněž odrážejícím vnitrocírkevní vývoj po II. vat. koncilu, je Kodex kanonického práva z roku 1983. Bilingvní vydání: Codex iuris canonici. Kodex kanonického práva: úřední znění textu a překlad do češtiny. Přel. M. Zedníček. Praha: Zvon, 1994. Řeholního života se týkají především kánony 573–746.
Aktuální stanoviska církve k sociálním a politickým otázkám prezentují sociální encykliky papežů; v češtině je můžeme číst v souborném vydání: Sociální encykliky 1891–1991. Praha: Zvon, 1996.
Systematickým shrnutím výkladu sociální nauky v její aktuální podobě je Kompendium sociální nauky církve, vydané Papežskou radou pro spravedlnost a mír. Přel. C. V. Pospíšil. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008.
O životě a poslání řeholníků a řeholnic v těchto kontextech: Zasvěcený život ve světle reformy II. vatikánského koncilu: dokumenty z let 1964–1997. Red. D. Bohušová. Olomouc: MCM, 1997.

K zařazení mnišství do celku (nejen) církevních dějin mohou být užitečné tyto knihy:
Adam, Adolf. Liturgika: křesťanská bohoslužba a její vývoj. Přel. V. Konzal a P. Kouba. 2. vyd. Praha: Vyšehrad, 2008.
Beinert, Wolfgang. Malé dějiny křesťanského myšlení. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2012.
Čornej, Petr, Bělina, Pavel, aj. Dějiny evropské civilizace I. a II. 4. vyd. Praha; Litomyšl: Paseka, 2002.
Čornej, Petr, Bělina, Pavel, a kol. Dějiny zemí Koruny české I. a II. 9. vyd. Praha; Litomyšl: Paseka, 2007.
Fiala, Petr. Katolicismus a politika: o politické dimenzi katolicismu v postmoderní době. Brno: CDK, 1995.
Fiala, Petr. Laboratoř sekularizace: Náboženství a politika v ne-náboženské společnosti: český případ. Brno: CDK, 2008.
Filipi, Pavel. Křesťanstvo: historie, statistika, charakteristika křesťanských církví, 4. vyd. Brno: CDK, 2012.
Frank, Karl Suso. Dějiny křesťanského mnišství. Přel. Z. Lochovský. Praha: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, 2003 [= PB 7].
Franzen, August. Malé církevní dějiny. Přel. B. Smékal a M. Kyralová. 3., doplněné vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2006.
Jedin, Hubert. Malé dějiny koncilů. Přel. K. Dolista. Praha: ČkCh v ÚCN, 1990.
Kadlec, Jaroslav. Přehled českých církevních dějin 1. a 2. Praha: Zvon, 1991.
Rektořík, Jaroslav. Ekonomická dimenze křesťanství a církve: její reflexe v ČR. Brno: Masarykova univerzita, 2000.
Tretera, Jiří R. Stát a církve v České republice. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2002.

Slovníky, které mohou být vhodným doplněním výše uvedených knih:
Berger, Rupert. Liturgický slovník. Přel. V. Konzal, J. Vokoun a Z. Lochovský. Praha: Vyšehrad, 2008.
De Fiores, Stefano, a Goffi, Tullo (uspořádali). Slovník spirituality. Přel. T. Brichtová, J. Sýkora a J. Lachman. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1999.
Eliade, Mircea, Culianu, Ioan P. (a Wiesner, H. S.). Slovník náboženství. Přel. M. Lyčka. 2. vyd. Praha: Argo, 2001.
Fischer-Wollpert, Rudolf. Malý teologický slovník. Přehled papežů. Přel. O. Bastl. Praha: Zvon, 1995.
Kraft, Heinrich. Slovník starokřesťanské literatury: životopis, spisy a nauka řeckých, latinských, syrských, egyptských a arménských církevních otců. Přel. J. Kaplan. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2005.
Kuťáková, Eva, Vidmanová, Anežka, aj. Slovník latinských spisovatelů. Praha: Odeon, 1984.
Lemaîtrová, Nicole, aj. Slovník křesťanské kultury. Přel. J. Binder aj. Praha: Garamond, 2002.
Léon-Dufour, Xavier, a kol. Slovník biblické teologie. Přel. P. Kolář. 2. vyd. Praha: Academia, 2003.
Pavlincová, Helena, a kol. Slovník judaismus – křesťanství – islám. Praha: Mladá fronta, 1994; 2. vyd. Olomouc: Nakladatelství Olomouc, 2011.
Petrosillo, Piero. Křesťanství od A do Z. Přel. M. Tesařová a S. Straka. Kostelní Vydří: KN, 1998.
Rahner, Karl, a Vorgrimler, Herbert. Teologický slovník. Přel. F. Jirsa, doplnil J. Sokol. Praha: Zvon, 1996. 2. vyd. Praha: Vyšehrad, 2009.
Tretera, Jiří Rajmund, a Horák, Záboj. Slovník církevního práva. Praha: Grada, 2011.