(Několik poznámek z Úvodu Obřadů pomazání nemocných.)
„Toto svátostné pomazání má se udělovat se vší péčí těm věřícím, kteří nebezpečně chřadnou nemocí nebo stářím. Pro posouzení, zda se jedná o vážné onemocnění, postačí rozumné odůvodněné pravděpodobné mínění, bez zbytečné úzkostlivosti; a pokud by bylo třeba, je možno poradit se s lékařem. Před chirurgickým zásahem (operací) je možno udělit svátost pomazání nemocných tehdy, je-li příčinou této operace nebezpečné onemocnění. Starým lidem, jejichž síly značně ochabují, je možno udělit svátostné pomazání, i když není vidět nějakou nebezpečnou nemoc“.
Dny a doby pokání v celé církvi jsou: každý pátek v průběhu celého roku (s výjimkou těch, na které připadnou církevní slavnosti) a doba postní. Pokání zdrženlivostí od masa se zachovává každý pátek v roce, pokud nepřipadne na den církevní slavnosti. Tímto půstem od masa jsou vázáni katolíci od dovršeného čtrnáctého roku věku. (Půst od masa nezahrnuje ryby a živočišné tuky.)
Postní řád českých a moravských ordinářů dává možnost nahradit zčásti nebo zcela páteční půst od masa jinými formami pokání, např. zdrženlivostí od jiného pokrmu, zejména však skutky lásky a úkony zbožnosti.
Na Popeleční středu a Velký pátek se zachovává tzv. přísný půst, tj. půst od masa a zároveň újmy v jídle.
Spojený půst od masa a zároveň újmy v jídle je závazný pro všechny katolíky od osmnáctého až do započatého šedesátého roku věku; věřícím od dovršeného čtrnáctého roku věku do dosažení plnoletosti a osobám po dovršení padesátého devátého roku věku se v obou těchto dnech ukládá jen půst od masa. Pro oba tyto dny od povinnosti zachovat půst újmy osvobozuje také nemoc, těžká tělesná práce nebo podobný vážný důvod. Farář nebo administrátor farnosti může ze spravedlivého důvodu od přísného postu udělit dispenz, příp. provést záměnu za jiné úkony zbožnosti.
Osoby mladší 14 let postní povinností újmy ani zdrženlivosti od masa vázány nejsou.
Před časem byl v našem kostele instalován nový rozhlas. Došlo k výměně reproduktorů a mikrofonů. Takto osazené a o třídu kvalitnější reproduktory působí, že se k posluchači dostane zvuk rychleji a v kvalitnější podobě. K tomu přispívají i nové mikrofony.
Stále ale platí, že je třeba, aby měl čtenář mikrofon nastavený úměrně své výšce — aby nebyl směrován nad ústa nebo pod bradu. Na to dřív dbali většinou ministranti. Nyní je třeba, aby si každý čtenář — lektor upravil výšku mikrofonu sám. Konstrukce nových stojanů to dovoluje velice snadno. Dva klouby umožňují mikrofon nasměrovat ve dvou polohách — jeden na úrovni horní hrany čtecího pultu (ambonu), druhý bezprostředně za mikrofonem; prosíme, abyste se nedotýkali černého molitanového snímače mikrofonu.
Sv. přijímání má v naší liturgii pohnutou historii. Od počátku církve přijímali všichni Tělo Páně pod způsobou chleba a Krev Páně napitím z kalicha. S počátkem středověku přistupovalo ke stolu Páně stále méně laiků. Převládlo mínění, že vše záleží jen na knězi: on koná vše — tedy i přijímání — sám jménem lidu a za lid. Laici se stali pasivními diváky. Situaci řešil IV. lateránský koncil r. 1215 nařízením přijímat alespoň jednou ročně o Velikonocích. Většinou se ale podávalo jen Tělo Páně mimo mši, tj. způsobem, jakým přijímali nemocní.
Druhý vatikánský koncil otevřel cestu k obnově původního plného způsobu přijímání. Hlavní důvody jsou:
Přijímání probíhá takto: Přicházíme prostřední uličkou. Nejprve se přijímá obvyklým způsobem Tělo Páně (na ruku nebo do úst). Kdo chce, může pak přijímat Krev Páně. Podávající nejprve řekne Krev Kristova a přijímající odpoví Amen, čímž vyjádří svou víru. Poté přijímající převezme kalich pevně do rukou, napije se a opatrně vrátí kalich podávajícímu. Napitím se rozumí jeden doušek. Těm, kdo mohou vzít kalich jen do jedné ruky (např. staří lidé s holí), pomůže podávající tím, že kalich přidrží i během napití. Není třeba mít strach, že dojde k zneuctění. Toho by se dopustil, kdo by kalich rozlil schválně s úmyslem pohanět Krev Páně, nikoli ten, kdo by kalich neúmyslně upustil. Pokud je v kalichu malý úlomek Hostie, jedná se částečku, kterou kněz při lámání chleba do kalicha vložil. Pokud někdo nepřijímá napitím (z ohledu na ostatní, aby nešířil infekci), přijme Tělo Páně na ruku, přistoupí k tomu, kdo podává kalich, namočí Hostii v Krvi Páně a vloží si ji do úst. Než to však udělá, proběhne dialog s podávajícím: Krev Kristova — Amen. Odchází se po straně kostela.
Jan Rückl
Při nedělní farní mši svaté v 9.00 kněz podává zvlášť svaté přijímání těm, kdo mají potíže s chůzí. Nemocní zaujmou místa už od začátku mše svaté na krajích lavic směrem do středu baziliky. Na začátku svatého přijímání se tito postaví (nebo někdo, kdo tak učiní za ně), aby kněz o nich věděl a mohl je snadno s eucharistií středem baziliky obejít. Až se kněz vrátí zpět před oltář, teprve potom se všichni ostatní řadí ke svatému přijímání obvyklým způsobem.
P. Václav Snětina
Obecně v interiérech veřejně přístupné části břevnovského kláštera (kostel, prelatura, krypta) platí zákaz pořizování jakýchkoliv obrazových dokumentů (tj. používání kamer, fotoaparátů a mobilních telefonů). Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je možnost pořizování obrazových záznamů při některých liturgických obřadech. Fotografování (natáčení) v kostele při liturgickém obřadu má své specifické nároky. Protože je zřejmé, že ne každý fotograf (kameraman) je současně odborníkem na liturgické obřady v kostele, uvádíme zde několik pokynů, jak se v liturgickém prostoru a při liturgii pohybovat, kdy fotografovat a kdy ne.

© Benediktinské arciopatství