Řád svatého Benedikta ve světě
Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty je klášter benediktinů (zkratka OSB = Ordo Sancti Benedicti, Řád svatého Benedikta).
Počátky
Zakladatel řádu sv. Benedikt žil na přelomu 5. a 6. století v Itálii. Založil klášter na Monte Cassinu a pro své mnichy sepsal Řeholi, sedmdesát tři kapitoly základních pravidel života v klášteře. Řehole Benediktova vhodně adaptovala starší monastickou tradici Východu i Západu, vynikala v neklidném 6. (stěhování národů) svou umírněností, důrazem na zachovávání stálosti místa a vyváženou kombinací kontemplativního a aktivního života. Papež Řehoř Veliký dal podnět k jejímu rozšíření na britské ostrovy. Za císaře Karla Velikého byla přijata jako vzorová klášterní ústava v celé říši. Dnes žijí benediktini a benediktinky po celém světě.
Kongregace
Každý klášter je samostatný a tvoří ho společenství bratří v čele s opatem. Kláštery se z praktických důvodů sdružují v kongregace. Benediktinské kláštery v Česku a chorvatský klášter v Ćokovacu jsou takto spojeny do Slovanské benediktinské kongregace sv. Vojtěcha (vznikla roku 1945). Souhrnem jednotlivých benediktinských kongregací je benediktinská konfederace v čele s opatem-primasem, sídlícím v Římě.
Benediktinští mniši jsou podle Řehole křesťané, kteří se společně v komunitě modlí a pracují. Modlitbou se myslí modlitba soukromá (zvláště tzv. lectio divina, rozjímavá četba bible) a veřejná, liturgická (tzv. opus Dei, dílo Boží: eucharistická bohoslužba a divinum officium, bohoslužba hodin v chóru). Za jistý druh modlitby považují benediktini i práci: podle polohy kláštera a dispozic bratří jde o práci manuální, v duchovní správě a ve školství, vědeckou. Mniši skládají čtyři sliby: slib chudoby, čistoty, poslušnosti (společně se jim v benediktinské tradici říká „obrácení mravů“) a slib stability (doživotní stálosti v některém klášteře, resp. v té které komunitě).
