Břevnov v 11. století a ostrovský klášter

První břevnovští mniši obývali pravděpodobně provizorní dřevěné objekty. Ty byly za opata Meginharda (1035/43–1089), s podporou knížete Břetislava I., nahrazeny kamennými stavbami.
Od poloviny 11. století tvořil areál břevnovského kláštera trojlodní románský chrám s východní kryptou, nad ní situovaným chórem, na nějž západním směrem navazovala hlavní chrámová loď, zakončená předsíní a pravděpodobně dvojvěžím. V sousedství chóru, pod nímž byla krypta vybudována, pravděpodobně existovaly (rovněž na východě) menší apsidy, které uzavíraly boční lodi chrámu. Klauzura byla situována severně od kostela; jižně od chrámu asi stávalo obydlí opata a některé provozní objekty, po obvodu kláštera byly vybudovány objekty hospodářské.
Průběh stavby nelze přesněji určit, jisté je pouze to, že východní závěr kostela, tedy chór (presbytář) a krypta, která byla součástí východního závěru kostela, vznikly nejpozději do roku 1045 – v tomto roce břevnovští mniši pohřbili do chrámu tělo svého řeholního bratra z Niederalteichu a pozdějšího poustevníka Vintíře.
Jak už jsme zmínili na předcházející stránce, Vojtěch se seznámil s italskořeckým mnišstvím a v Římě vstoupil do kláštera svatých Bonifatia a Alexia na Aventinu, který tehdy patřil ke clunyjskému okruhu. Lze však pochybovat, že to podstatnějším způsobem ovlivnilo břevnovskou komunitu v prvním krátkém období, než byla oslabena odchodem svých členů do Uher a snad i na Vojtěchovy misijní cesty.

Důležitější bylo v Čechách působení bavorského opatství Niederaltaich.
Za opata Gottharda z Reichersdorfu (996–1022; poté byl biskupem v dolnosaském Hildesheimu) se v Niederalteichu ujala reforma okruhu lotrinského kláštera Gorze.
Roku 999 vznikl druhý mužský klášter v Čechách – „Svatý Jan na Ostrově“; mniši přišli s prvním opatem Lambertem právě z Niederaltaichu.
Tak se české kláštery na samém počátku nalézají ve sféře vlivu gorzské reformy – i Břevnov má v Meginhardovi (1035/43–1089) za opata niederaltaišského mnicha.
Meginhard nebyl jediným Niederaltaišanem v Břevnově, z tohoto konventu pocházel také břevnovský mnich Jan, od roku 1063 první biskup olomoucký. Svůj biskupský kostel zasvěcuje niederaltaišskému patronu Mořicovi.

Opatství sv. Jana Křtitele na Ostrově

Klášter byl založen na vltavském ostrově (u Davle, velikost cca 3 ha) nedaleko nad soutokem Vltavy a Sázavy, snad z podnětu pražského biskupa Thiddaga (998–1017) knížetem Boleslavem III. (999–1002/1003);  byl osazen, jak už je zmíněno výše, z bavorského Niederalteichu komunitou pod vedením opata Lamberta. Chrám byl zasvěcen sv. Janu Křtiteli; podle jeho jména a umístění byl pak klášter nazýván.
Klášter byl podporován i dalšími panovníky přemyslovské dynastie; když původní dřevěné stavby zničil r. 1137 požár, byly s panovnickou pomocí vybudovány již převážně kamenné objekty.
Klášterní kostel byl opět zasvěcen sv. Janu Křtiteli, nově vystavěný kostel farní na levém břehu Vltavy pak sv. Kiliánu (würzburský biskup, jeden z apoštolů Německa).
Zřejmě již záhy vzniklo v ostrovském klášteře rozsáhlé skriptorium, v němž má svůj původ také známá duchovní píseň Slovo do světa stvořenie.
Ostrovská píseň podle kodexu kláštera sv. Jana Křtitele na Ostrově, nyní rkp. knihovny pražské metropolitní kapituly A 57/1, fol. 8b /např. in Lehár, Jan (ed.). Česká středověká lyrika. Praha: Vyšehrad, 1990, s. 37–41, 126, 294n./:

Slovo do světa stvořenie
v božství schováno,
jež pro Evino zhřěšenie
na svět posláno.

Dievcě dřéve porozenie
jest zvěstováno,
z Davidova pokolenie
božsky vzchováno.

Ot něhože naše krščenie
jménem nazváno,
pro drahé náše spasenie
židóm prodáno.

I pro náše vykúpenie
na smrt prodáno,
jehož nám slavné vzkřiešenie
vesele dáno.

R. 1278 při vpádu Braniborů do Čech po smrti krále Přemysla Otakara II. byl ostrovský klášter vyrabován a zdevastován; opět bylo opatství poničeno oddíly Jindřicha Korutanského roku 1308.
Jan Lucemburský r. 1313 potvrdil ostrovskému klášteru držbu statků a r. 1325 klášterní majetek ještě rozšířil; klášterní privilegia a statky konfirmoval r. 1356 Karel IV.
Požár roku 1403 opět poničil část kláštera; devastaci pak dokonalo v srpnu 1420 pražské husitské vojsko. Větší část mnišské komunity utekla na své proboštství ve Svatém Janu pod Skalou, opat František, který r. 1440 na svůj úřad rezignoval, zemřel o čtyři roky později v Broumově.
Pokusy o obnovu kláštera byly neúspěšné – král Zikmund zastavil téměř všechny klášterní statky, a když král Ladislav r. 1457 povolil mnichům vykoupit zastavený majetek, chyběly jim k tomu potřebné finance. Přesto mniši usilovali o obnovu kláštera až do r. 1517, kdy se opat Jan definitivně usadil v proboštství u Svatého Jana pod Skalou a poté se začal titulovat coby „opat u Sv. Jana na Ostrově a pod Skalou“.
Definitivní zkázu ostrovskému opatství přinesla povodeň roku 1529; zmíněný opat Jan v následujícím roce opatství (resp. to, co z jeho majetku ještě zůstalo) zastavil za roční úrok. V držení tohoto torza ostrovského panství se vystřídalo několik zástavních majitelů, klášterní majetky vykoupil až opat u Svatého Jana pod Skalou Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka (pozdější první biskup královéhradecký a poté arcibiskup pražský) roku 1657.
Archeologický výzkum, probíhající v několika fázích a s přestávkami od konce 19. století do závěru 20. století odkryl rozsáhlé části klášteřiště a umožnil podrobnou rekonstrukci stavebních etap ostrovského kláštera.

Po tomto krátkém exkurzu se opět vrátíme do Břevnova – dalším pojítkem mezi Břevnovem a Niederaltaichem je osobnost poustevníka Vintíře.