Klášterní zahrada

Zahrada a oranžerie břevnovského kláštera

Písemné zprávy o situaci na území kláštera ve středověku se nedochovaly, přesto můžeme předpokládat, že pozemky v bezprostředním okolí kláštera byly obdělávány a sloužily k obživě mnichů již od založení kláštera koncem 10. století. Archeologický průzkum uskutečněný v šedesátých a devadesátých letech 20. století prokázal na místě kláštera starší zástavbu na severní i jižní straně kostela a zbytky románské, gotické i renesanční zástavby na východním okraji klášterního areálu, tj. na západním břehu Pivovarského rybníka.
Je pravděpodobné, že až do počátku 18. století se klášterní pole, vinice a zahrady rozkládaly převážně na jižní a východní straně klášteřiště, v údolní nivě kolem potoka Brusnice, kudy vedla /před klášterem/ stará západní cesta do Prahy. Tento stav pravděpodobně trval i po zničení kláštera husity v roce 1420, po kterém odešla komunita mnichů na více než dvě století do Broumova a v Břevnově přežívala při kostele a faře jen malá skupina osob. Teprve ve 2. polovině 17. století, kdy byl za opata Tomáše Sartoria v Břevnově znovu obnoven klášterní život, se začalo i s opravami poškozených budov.

Dnešní stav břevnovského kláštera včetně zahrady odpovídá zhruba stavu po velké barokní přestavbě, provedené za opata Otmara Zinka v letech 1700—1721 pod postupným vedením Pavla Ignáce Bayera /1691—1709/, Kryštofa Dientzenhofera /1709—1716/ a Kiliána Ignáce Dientzenthofera /1716—51/. Součástí této velkolepé stavební akce byly i rozsáhlé terénní úpravy na severní a východní straně kostela, kde byl původně svažitý terén vyrovnán do jediné terasy na úrovni přízemí zahradního pavilonu Vojtěška. Na východní straně kláštera, směrem k vesnici Břevnov, byl výškový rozdíl původního a nově nasypaného terénu zajištěn opěrnou zdí.
Již v závěru stavebních prací v r. 1718 byla na jižním svahu nad budovou nového konventu a prelatury vytyčena a v následujících letech kamennou zdí ohrazena klášterní zahrada /se třemi branami do polí/, na které bylo vysázeno prvních 319 stromků, jako základ nově založené zahrady. Obdělávané pozemky a záhony se zpočátku stále ještě nacházely převážně na východní straně kláštera nad přilehlým rybníkem s pivovarem a horní část zahrady tvořil sad.

Svou definitivní podobu získala klášterní zahrada až v letech 1737—38. Rozdělena byla na několik částí: bylinářskou a zelinářskou (užitkovou) zahradu, horní štěpnici /sad/, vinici a chmelnici na terasách s oranžerií /skleník/.

První zmínka o oranžerii /skleníku/ v klášterní zahradě je v diáriích břevnovského provizorátu uvedena k r. 1737. Za autora návrhu je považován Kilián Ignác Dientzenhofer. Jedná se o úzkou podélnou stavbu přiléhající k opěrné zdi 4. terasy. Její centrální část je zaklenutá, otevřená dopředu směrem ke klášterním budovám jako salla terrena. Na tento zděný, hloubkově orientovaný ovál symetricky po obou stranách přiléhají prosklená skleníková křídla s dřevěnými sloupky šikmých výplní.

V dolní části při klášterních budovách se rozkládal květinový parter se stříhanými keři zimostrázu, živými stěnami a alejemi. Hlavní zahradní cesta v patě svahu, procházející jako přímka napříč celou zahradou od východu na západ, je lemovaná špalírem stříhaných habrů a jírovců. Tato osa prochází zahradním pavilonem Vojtěška, postaveným v letech 1724—26 nad pramenem potoka Brusnice — místem legendárního založení kláštera —, upraveným do dnešní podoby v letech 1750—1752.
Na západní stranu osa směřuje na hřbitovní kapli sv. Lazara z r. 1778, směrem na východ na zahradní gloriet z let 1761—63, později přestavěný na kapli /„Lurdskou jeskyni“/. Dnes se této drobné stavbičce v zahradě říká „Josefka“ — podle sochy sv. Josefa, která stávala uprostřed. Jistě ne náhodou směřuje tato hlavní zahradní osa, procházející Lazarkou, Vojtěškou a Josefkou, na katedrálu, tj. /mj./ na hrob sv. Václava a Vojtěcha.

Západní část zahrady — mezi Vojtěškou a hřbitovem — byla později ponechána jako les. V jeho údolní části nad domkem zahradníka byl v r. 1888 postaven kuželník, stavba převážně dřevěná, která se již nedochovala.

Stav zahrady břevnovského kláštera z 1. pol. 19. století dokumentuje plán stabilního katastru z tzv. císařského měření z r. 1840. V tomto stavu se kamennou zdí ohrazená klášterní zahrada dochovala a užívala se až do konce 2. světové války.

Po vyhnání benediktinů z Břevnova v r. 1950 došlo k postupné devastaci nejen zahrady, ale také všech objektů v zahradě.
Nejprve se zřítila levá část dřevěné prosklené konstrukce skleníku /1948/. Nakonec zbylo z této stavby torzo střední části a štítových stěn. /K objektu se naštěstí dochovaly plány a fotografie stavu z r. 1945, které pro Anastáze Opaska vypracovali architekti Věra a Miroslav Chalupníčkovi — podle nich mohla být provedena rekonstrukce — vizte níže./
V havarijním stavu byla až do r. 1990 i Vojtěška a důmyslný štolový vodovodní systém na území kláštera.
Ohradní zdi byly v osmdesátých letech 20. stol. „opraveny“ betonovou omítkou, která způsobila jejich statické narušení, ohrožující provoz na přilehlých komunikacích.
Kaple Josefka byla zničena vandaly, cihelné terasové zídky se postupně začaly rozpadat.

Za tohoto stavu byl klášter v r. 1990 vrácen benediktinům. K výročí milénia kláštera /1993/ se za finančního přispění čs. státu a dalších dárců podařilo opravit kromě kostela a konventu s prelaturou také Vojtěšku, vodovodní štoly a hřbitovní kapli sv. Lazara.

V letech 2009—2012 byla provedena 1. fáze rehabilitace klášterní zahrady, která zahrnovala obnovu horního sadu, opravu některých opěrných a ohradních zdí a vstupních bran, opravu Josefky, úpravu parteru před západním průčelím kostela se sochou sv. Jana Nepomuckého, výstavbu inženýrských sítí, závlahového systému a rekonstrukci oranžerie. V průběhu stavby byla nalezena kruhová nádrž před oranžerií – patrně nedokončené fontány a tři jímky na shromažďování dešťové vody pro zavlažování oranžerie. I tyto cisterny byly obnoveny pro svůj původní účel.

Zahrada je nyní přístupná veřejnosti /vizte „Prohlídky“/; oranžerie slouží jako galerie pro výstavy mladých začínajících umělců /vizte „Galerie Entrance“/.

text: Pavel Havlas a Petr Linart (květen 2012).

Obnova zahrady a oranžerie břevnovského kláštera – první fáze [PDF, 1 MB]

© Benediktinské arciopatství

novinky

vstup do obrazárny

obrazárna